5.7.

Sice už je neděle a dnešní výlet byl fantastický, ale ještě zbývá napsat něco o sobotě.
Po ránu jsem se vypravil na sever od Taipeie do místních kopců. Metrem pohoda, ale potom bylo potřeba i kus autobusem a to už tak jednoduché nebylo. V podstatě všechny zastávky jsou tady na znamení, takže když se zpoza rohu vyřítí autobus a hrne si to na plný plyn, tak je potřeba rychle zjistit číslo a mávat, dokud je čas. Napodruhé se zadařilo. Cesta byla do docela prudkého kopce, ale řidič se s tím nemazlil. Takovouhle jízdu minibusem jsem snad ještě nezažil, bylo to i horší než některé místní taxíky a to už je co říct.

Po půlhodině kličkování serpentýnami do kopců řidič něco zamumlal čínsky a všichni začali vystupovat. Nejspíš to byla konečná (bus to byl okružní, tak to nejspíš byla nejvzdálenejší zastávka, kam nás mohl dovést), tak jsem vystoupil taky. Uprostřed kopců, nalevo prales, napravo prales, kolem pár chatrčí, a žádný pořádný výhled nikam. Problém tady je, že to, co není vybetonované nebo udržované, je zarostlé pralesem, takže bez mačety mimo cestu ani rána. Tak jsem se vydal po silnici nahoru.

Po asi hodině cesty jsem si říkal, že bych se měl pomalu vrátit, když v tom jsem narazil na začátek značené stezky. Stezka měla 2km a na konci měl být nějaký vyhlídkový bod. Tak jsem neodolal a vydal se vzhůru. Stezka vypadá asi takto, nalevo prales, napravo nejspíš bambus a uprostřed dlážděná cesta:

 Chvíli jsem stoupal do kopce, ale pak začala cesta klesat. Po asi půl hodině jsem dorazil na takovouto vyhlídku:

 Výhled sice pěkný, ale zase bohužel opar - v parném létě se nedá čekat nic jiného, takže fotky nic moc:

Z vyhlídky potom vedla cesta dolů směrem k metru, tak jsem se po ní vydal. Sestup byl pěkně úmorný, navíc jsem neměl v GPS uloženou polohu stanice metra (tuhle chybu už doufám neudělám), takže jsem i trochu bloudil, ale nakonec se podařilo.

Po cestě na hotel jsem se ještě zastavil na nádraží, kouknout jak tady jezdí vlaky. U té příležitosti jsem bliknul druhý nejvyšší mrakodrap (cca 45 pater) v Taipei, který je hned vedle nádraží:

 A taky místní nádraží:

Jinak tady v centru města kolem nádraží jsou kolem stanic metra obrovské nákupní centra. Dá se tu jít kilometry a kilometry a pořád všude obchody. Výhoda je v tom, že člověk nemusí přecházet žádné křižovatky a hlavně je tu klimatizace. Takže pod zemí se během dne vyskytuje víc lidí než na ulicích.