6.7. - Taroko Park

Z dneška toho mám strašně moc, tak nejdřív bazén a pak se so toho pustím. Snad to stihnu ještě dnes. ..... Tak jsem to včera nestihl :)

Měl jsem v plánu vyrazit taky konečně na výlet někam úplně z města. První možnost byla jet vlakem na východní pobřeží. Podívat se tam po nějakém městě, vykoupat se v Tichém oceánu. Druhá možnost byla zkusit znovu rychlovlak a jet do třetího největšího Taiwanského města, Taichongu. Tentokrát jsem vstal opravdu brzo a už po osmé vyrazil z hotelu směr nádraží. Na nádraží kupodivu u jednoho okénka mluvili i anglicky, tak nebyl problém koupit lístek na vlak.

Železniční síť je tu extrémně jednoduchá, takže člověk se snad ani nemůže ztratit. Ze severu na jih, jedna trasa po východním pobřeží, jedna trasa po západním.

Nakonec jsem vybral jízdu obyčejným vlakem do města Hualien na východním pobřeží. Hualien je skoro v polovině ostrova, takže jízda trvá asi dvě a půl hodiny. Ale výhledy z vlaku stojí za to, takže cesta docela slušně ubíhala. První hodinu sice nic moc, ale pak se vlak dostane k pobřeží a to je paráda. Jeden tunel za druhým a výhled na strmé útesy padající do moře:

V poledne jsem dorazil do Hualienu. Měl jsem tak pět hodin času a nevěděl jsem co dělat. Chvíli jsem se motal kolem nádraží a pak se vydal směr moře. Ušel jsem asi tak padesát metrů a odchytla mě Tiffany, místní taxikářka, která dělá i tak trochu průvodkyni. A první větou na mě: "Excuse me, do you speak chinese?". Tak jsem se zasmál a pokračovali jsme anglicky. Po chvíli jsme se domluvili na tom, že mě provede po místním národním parku, Taroko National Park. Program na celé odpoledne, jinak než taxíkem bych to neměl šanci stihnout, a cena nebyla tak hrozná. A vzpomněl jsem si, že jsem ten park viděl někde na netu a vypadal fakt dobře, tak jsem si řekl proč ne a jeli jsme.

Po asi půl hodině cesty jsme byli u vstupu do parku:

Začátek soutěsky:

Eternal spring shrine (Svatyně věčného pramenu by se to dalo přeložit) je na počest padlým dělníkům, kteří budovali tuto silnic, která jako jedna z mála spojuje východní a západní pobřeží Taiwanu přes hory, které dosahují výšky 3-4 kilometry: 

Pokračovali jsme k přehradě, v níž je voda takhle nádherně zbarvená díky místnímu mramoru, myslím, že jediné místo na Taiwanu, kde se dá najít mramor:

Vstup na jednu z mnoha stezek, které tu v okolí jsou. Bohužel nebyl čas pouštět se do nějakých větších akcí: 

Další atrakce, Swallow Grotto, neboli Jeskyně vlaštovek (neptal jsem se, jestli ty vlaštovky jsou evropské nebo africké, ale stejně by to průvodkyně asi nepochopila :)) Ačkoliv to na fotkách moc nevypadá, na dno je to slušných 50 metrů:

Navazuje další jeskyně, která má v čínštině zcela jistě poetický název, v překladu Jeskyně devíti zákrut: 

Průvodkyně mě vždycky vysadila na začátku cesty, a počkala na konci, takže je fajn, že jsem se i prošel a nemusel jsem se nikam vracet.

Pokračujeme:

Visutý most vedoucí na další stezku, docela slušně se houpal: 

A tohle už je poslední místo, kde jsme se otočili a jeli zpět. Chrám nad soutokem:

No a pak už hurá zpět na nádraží. Celá nedělní akce byla sice jako exkurze japonských turistů (tady vystup, tady si to vyfoť..), ale alespoň jsme stihli projet to nejzajímavější z parku behěm čtyř hodin. Ale dal by se tu strávit klidně i týden.

wikipedia

Dnes jsem se v práci dozvěděl, že prý je docela těžké rezervovat si ve vlaku z Hualienu místenku. Je fakt, že dost lidí stálo v uličce. Ale asi jsem měl štěstí, přišel jsem na nádraží k okýnku, a že chci místenku do nejbližšího možného vlaku do Taipeie a prodavač na mě: "Co ten vlak za pět minut?" Tak jsem to odkýval a bylo to.

Cesta zpátky uběhla celkem rychle. Ve vlaku jsem potkal jednu místní milou slečnu, která mi nádhernou angličtinou kupodivu bez čínského přízvuku pochválila triko Taipei 101, které jsem měl na sobě. Tak jsme si popovídali, ale jen chvíli, bohužel jsem musel vystupovat :(