30.6.

Tak pár dalších zajímavostí pro dnešek:

• Překvapilo mě, že tu v různých obchodech pracuje docela dost lidí, kterým bych tipoval tak 15 let, možná i míň.
• Nejsou tu popelnice. Když jezdí popeláři, tak hrajou fakt hlasitou hudbu a lidi jim nosí pytle s odpadkama přímo do auta.
• Le Big Mac u mekáče je zhruba za 40 Kč :)
• Je tady snad víc skútrů než lidí. A navíc parkují úplně všude, takže chodník je tak na šířku dvou lidí a zbytek je parkoviště pro skútry. A když se na semaforu na zelenou rozjíždí několik desítek skútrů na plný plyn, tak je to docela hukot, viz. obrázek. V prvním patře je vidět metro, v druhém patře dálnice: 

• Všichni tady jezdí jak prasata. Lidi na skútrech jsou asi sebevrazi. Berou semafory jenom jako doporučení, kličkují mezi autama jak zajíci, jezdí docela rychle. Auta zase mají klakson místo brzd, takže se tu pořád troubí. Na druhou stranu, lidi už jsou zvyklí, že někoho na skútru můžou čekat v podstatě z kterékoliv strany auta, takže mají oči snad všude. Nehodu jsem tady viděl zatím snad jen jednu. Taxikáři jsou samozřejmě jedni z nejdrzejších, zatroubí a jedou.
• Litr benzínu stojí cca 18 Kč, škopek v hospodě cca 80 Kč :(
• Bazén v hotelu má fakt teplou vodu :)

29.6. - Elephant Mountain

Dnes jsem vyrazil na takový kratší výlet na jeden z místních kopců s výhledem na město. Výšlapat nahoru znamenalo vystoupat po nádherně vydlážděné cestě - několika stech schodech. Cesta dokonce procházela i skálou:

 Výhled na Taipei:

Asi po hodině jsem se vyškrábal nahoru. Jelikož bylo zase obvyklých zhruba 35 stupňů a navíc dusno, tak na mě nebyla nit suchá. Říkal jsem si, že víc mokrý už být nemůžu, to jsem ale netušil, co bude následovat :)

Panorama města z vrcholu Slonní hory:

 Po cestě jsem se ještě zastavil v dalším chrámu a vyzvednul jednu geokeš:

 Začalo se docela oslidně zatahovat, tak jsem se pomalu vydal směrem do města. Šutry a Taipei 101:

 A takhle to vypadalo na druhé straně, kde začaly padat trakaře:

Asi pět minut poté, co jsem sešel do města to spustilo. Takový liják jsem dlouho nezažil. Deštník byl pouze na to, aby nepršelo na hlavu. Po chvíli na zemi skoro všude stálo pár centimetrů vody, protože nestíhala odtékat. Navíc se do toho deště i docela slušně blýskalo. Apokalypsa: 

28.6. - Danshui

Sobota, tak jsem opět vyrazil na výlet. Tentokrát to bylo k moři, teda skoro. Úplně k moři jsem nedošel, ale bylo vidět :)

Vydal jsem se do města Danshui, je to bývalý přístav, asi 20 km od centra Taipeie. No ale dnes vede metro až tam, takže cesta trvala asi půl hodiny. Větší část metra je nadzemní, takže jsem si po cestě prohlédl okrajové části Taipeie. Konečná stanice metra vypadá takto:

Na nábřeží to vypadá takhle:

Kouknul jsem i do místního chrámu:

 Pak jsem se opět přesouval metrem, které spí tady :)

Směr národní palácové muzeum. Jelikož to bylo od metra daleko, tak jsem musel poprvé použít městský autobus. Byl to boj rozluštit co kam jede, ale podařilo se. Po chvíli jsem byl na místě. Vstup hlídají dva draci:

Mají tam vystavených spoustu věcí, které se jim podařilo převést, když utíkali po válce z Číny. Je toho jen pětina původní sbírky, ale i tak to prý dělá 4000 beden materiálu. Veřejné instituce tu mají nejspíš dotované, neboť za vstup jsem zaplatil celých 80 korun. A to byl v ceně zahrnut i anglicky mluvící průvodce. Slečna měla neskutečně zajímavou a vtipnou prohlídku, která trvala dvě hodiny. A navíc měla úplně parádní angličtinu, takže to byl zážitek, konečně někomu perfektně rozumět. Docela tu mají ošéfovaný i prodej suvenýru - obrovský obchod se vším možným, takže se mi nakonec podařilo vybrat nějaké drobnosti.

Po dvou hodinách v muzeu už mě docela slušně bolely nohy, a venku navíc docela hustě pršelo, tak jsem se vydal na hotel, trochu se zrelaxovat na zítra.

25.6.

Už párkrát jsem si všimnul, že po obědě jsou tu většinou všude zhasnutá světla. No a dnes, když jsem se divil, jak to, že tu lidi spí, tak mi to bylo konečně vysvětleno. Je to tu normální dát si po obědě šlofíka. Dnes tu jeden chlápek vedle tak brutálně chrápal, že jsem se musel smát. Nezavedeme to i v Brně? :)

Další postřeh. Tajfun, který se měl dnes přihnat se nakonec stočil na Hong Kong, tak tam prý dnes kvůli tomu vůbec nepracují. Když přijde tajfun, tak se prostě nedělá. Škoda, že nepřišel sem k nám :)

24.6.

Dnes to bude pár fotek focených mobilem, takže nic moc kvalita.

Náš rack v serverovně, s kterým si tady celé dny hraju:

Ze začátku minulého týdne jsem seděl celé dny v serverovně. To teda nebylo nic moc, všude táhne klimatizace a je tam neuvěřitelný hluk ze všech těch větráků. Naštěstí jsme se po pár dnech přestěhovali do zasedačky o pár pater výš, tady už je to pohoda.

No a tohle byl můj dnešní oběd (nějaký rýžový koláč a k tomu rýže :))

Po strašně horkém víkendu se konečně o pár stupňů ochladilo, tak je tu hned o trochu příjemněji. Navíc sem má v příštích dnech přijít zbytek toho tajfunu, co řádil na Filipínách, tak jsem zvědav, co se bude dít..

23.6.

Tak dnes se zase podařila dobrá haluz. Když jsem se o víkendu bavil s Jardou, tak mi říkal, že se po internetu domluvil s nějakou místní Tchajwankou, která se učí česky, že se tu někde potkají. Říkám si, že to není úplně špatný nápad, tak jsem v neděli večer sednul k netu a začal hledat. Po chvíli googlení jsem našel sharedtalk.com, zaregistroval se a našel nějakou slečnu, která je z Taipeie a učí se česky. Tak jsem jí hned napsal no a co se nestalo, po pár mailech jsme zjistili, že se Jarda má sejít právě s ní. Svět je prostě malý. Tak jsem se k nim po práci připojil, a společně s Iris jsme prozkoumali Shilin Night Market. Tam jsem zas ochutnal nějakou místní specialitu, tentokrát to už hůlkama nebyl vůbec žádný problém. Foťák jsem bohužel nechal na hotelu, ale asi se tam ještě jednou zastavím, abych udělal pár fotek. Dá se tam totiž docela levně nakoupit.

22.6.

Neděle. Včera jsme se s Jardou domluvili, že vyrazíme na místní atrakci - lanovkou do kopců za městem. Tak se scházíme v metru a vyrážíme směr Taipei ZOO - odtud vyjíždí lanovka. Na lanovku stojí fronta, tak čekáme. Všechno je tu strašně organizované, takže než jsme vlezli do lanovky, tak nás navigovalo alespoň deset různých poskoků - tady počkej, tam nechoď, teď můžeš jít o patro výš a tam zase čekej. Takových lidí je po městě spousta. Se nedivím, že tu má práci skoro každý. Ale asi by to tu bez nich nezvládli. Z lanovky je asi takovýto výhled (díky tomu vedru je pořád opar, takže nic moc dohled):

Vyhlídka z horní stanice lanovky (v pozadí je vidět Taipei 101):

Trochu jsme prošli okolí, koukli do muzea čaje, vyfotili místní chrám:

A pak zapadli do této čajovny:

Ochutnali jsme místní čaj, pivko, a jelikož tu nebylo nic dalšího k vidění, tak hurá zase lanovkou dolů. Jelikož je tady teď kolem 35° ve stínu a navíc nechutný dusno, tak jsme dole zapadli do další kavárny, tam je příjemněji :))

No a opět metrem směr centrum. Zajímavost na závěr - tahle trasa metra je po celé délce visutá a vozy jezdí bez řidiče! Tohle je výhled ve směru jízdy:

Ale o místní dopravě, která je velice zajímavá, zase někdy příště.

P.S.: Konečně jsem po týdnu našel obchod s potravinami, který je větší než 30m2. Je to z hotelu asi deset minut pěšky, takže teď už snad můžu definitivně prohlásit, že hladem neumřu.

21.6. - Taipei 101

Konečně sobota, tak jsem vyrazil na celý den obejít město. První zastávka: Chiang Kai-Shek Memorial Hall.
Vstupní brána:

V areálu památníku je i národní divadlo, které se ale zrovna opravuje: 

No a vlastní památník:

Výhled do parku:

Poblíž jsem narazil na zbytek starého opevnění - městská brána:

Na druhé straně města je zase Sun Yat-Sen Memorial Hall, v pozadí Taipei 101:

No a tady už Taipei 101 celý ve své kráse:

Taipei 101 je momentálně nejvyšší budova světa a mimo jiné má taky nejrychlejší výtahy na světě. Takže z 5. do 89. patra to trvá 37 sekund. Nejvyšší rychlost asi 60 km/h. Ale zrychlení nic moc, výtah v druhém nejvyšším mrakodrapu v Taipei měl daleko větší zrychlení. Pro absorbci výkyvů je nahoře zavěšeno obrovské ocelové kyvadlo, jehož průměr je 5,5 m:

V místním smogu a vlhkém vzduchu bylo ze střechy stěží vidět na okraje města. Tak alespoň jedna fotka - já a můj stín z výšky asi 400m:

 Ve spodních patrech mrakodrapu je luxusní nákupní středisko, vypadá to tam takhle:

Kromě toho jsem taky v ulicích Taipeie potkal Jardu ze Šumperka, který tady řeší obchodní záležitosti. Všimnul si české vlajky na mém tričku, tak jsme museli zajít alespoň na pivo. Dali jsme si místní Taiwan Beer a chutná kupodivu skoro stejně jako to naše. 

20.6.

Co se týká místních kolegů, tak jsou všichni strašně milí. Jediný problém je, že čínská angličtina (normálně se tu mluví hlavně čínsky) má do angličtiny opravdu hodně daleko, takže někdy je opravdu těžké se domluvit. Ale snad si časem na tu hatmatilku zvyknu. Naše projekt manažerka, Jocelyn, naštěstí mluví jako jedna z mála celkem srozumitelně, takže se domluvíme i po telefonu.

Ani hladovět mě tu nenechají, hned první den mě Jocelyn vzala na oběd na místní speciality. S místním jídlem zatím žádný problém nemám, takže pohoda. Navíc většina jídel je opravdu dobrých.

Ve středu jsme byli na obědě skoro s celou místní pobočkou naší firmy v restauraci ve čtyřicátém patře mrakodrapu. Docela pěkný výhled. Ale opět, asi polovině lidí jsem absolutně nerozumněl, i když se snažili občas mluvit anglicky. Nejlepší angličtinu měla office managerka, která je z Filipín. Restaurace to byla typu "sněz co můžeš", takže se dalo ochutnat víc druhů jídel. Ochutnal jsem různé čínské specialitky, syrovou rybu z japonské části výběru radši ne.

Na včerejší oběd byly místní speciality. Mezi nimi i kousky pečených vepřových žeber v úžasně sladké marinádě. Asi nejlepší vepřové, jaké jsem zatím jedl.

No a dnes to byl oběd v obyčejné restauraci kousek od práce. Cenově vychází jídlo v luxusnějších restauracích o dost dráž než u nás, ale v těch obyčejných naopak levněji. Takže se dá celkem najíst i za 50Kč. No, a jelikož jsem dnes neměl k dispozici příbor, tak to byla premiéra s hůlkami. Sice to chvíli trvalo, ale kupodivu to jde!

18.6.

Tak zase mám trochu času, takže jak vypadá můj pracovní den..

Budíček mám tak kolem půl osmé ranní. Jak se dám dohromady z toho šoku, tak mě čeká snídaně - švédské stoly se spoustou jídla z různých koutů světa. Pořádně se nacpat zabere tak půl hodinky. Pak, pokud je ještě chvíle času, tak na chvíli zaplavat si do bazénu. Před devátou odjezd do práce. Tam to nějak přežít a po šesté zpět na hotel.

Na Taiwanu se nepoužívá letní čas, tak je to trochu nezvyk se světlem. Svítá stejně jako u nás v létě, teď tak kolem půl páté ranní. Ale stmívá se už po šesté večer. A navíc je tu krátký soumrak, takže v sedm už je úplná tma. Takže když kolem půl sedmé dorazím na hotel, už se ani nikam ven nedá jít.

Jelikož se před den nedostanu na net, tak ještě zbývá vyřídit všechny maily. Pak ještě na chvíli do posilky a už je pomalu na čase jít zase spát.

17.6.

Tak jak jsem sliboval, tak musím přidat pár fotek z mého skromného apartmá. Tak tedy, takhle to vypadá v pokoji:

  A takhle v koupelně:

 Ještě na chvíli mizím do posilky ;), takže pokračování zase příště.

14.6. - Odlet

Cesta na druhou stranu zeměkoule proběhla celkem v pohodě. Start v 7:30 z Brna autobusem směr Vídeň. Po třech hodinách krčení se v autobuse jsem se objevil na letišti Schwechat.

Na letišti byla spousta času, ale kupodivu měli funkční Wifi, tak se dalo alespoň brouzdat na webu. Ve 13:30 odlet a úmorná cesta do Bangkoku, která trvala nějakých 10 hodin. V Bangkoku jsme přistáli ve 4:30 místního času. Následovala fáze transferu (ovšem do stejného letadla :)), ale alespoň nás měli thajci možnost pořádně prošacovat. V 5:30 druhý start a další 4 hodiny letu, kde se mi konečně odařilo alespoň an chvíli usnout. Výhled z mého okénka Airbusu A330 je vidět na obrázcích.

V 10:30 místního času jsem konečně doletěl na Taiwan. Místní celník zkoumal můj pas alespoň minutu lupou, ale asi shledal, že je pravý a pustil mě. Po vyzvednutí kufru jsem vyrazil na autobus směr High Speed Rail. Ihned mě skolilo neskutečné vedro. Kolem 30 stupňů a hnusně vlhko. Autobus naštestí odjížděl v momentě kdy jsem nastoupil, takže jsem nemusel ani čekat. Po pár minutách jsem se objevil na vlakovém nádraží.

Chvilka dohadování z prodavačem, protože jsem mu moc nerozumněl, stejně tak jako ostatním asiatům - ta jejich angličtina prostě není angličtina. Dostal jsem lístek na vlak, který měl jet asi za deset minut, takže hurá na nástupiště. To se nakonec za menší pomoci podařilo, takže vlak jsem stihnul. Na Taiwanu jezdí vlaky přesně, takže se podle nich dají seřizovat hodinky a tenhle nebyl výjimkou. Nasedl jsem do naprosto prázdného vagónu a po chvíli svištěl směrem Taipei. High Speed vlak sice frčí docela slušnou rychlostí, ale s akcelerací letadla při startu se to nedá srovnat.

Po nějakých dvaceti minutách vlak dorazil na hlavní nádraží a já se vydal zkoumat místní metro. Po chvíli hledání jsem podařilo. Systém jízdenek je úžasně jednoduchý, takže nebyl problém koupit lístek v automatu a hurá na metro. Metro podobné jako v Práglu, takže nic překvapivého.

Po vylezení na povrch mě opět praštilo nechutné vedro, tak jsem nahodil GPSko a vyrazil směr hotel. Ani ne deset minut chůze a stál jsem před hotelem. Sice můj pokoj ještě nebyl připraven, ale netrvalo to ani půl hodiny a šel jsem směrem sprcha.

Jak to vypadá z okna hotelu je vidět na dalším obrázku. Zrovna bylo po odpoledním dešti, který jsem prospal.

Pak jsem ještě vyrazil na chvíli ven, hledat, kde se dá něco koupit na jídlo. Pár obchodů tu je poblíž a dokonce jsem našel i místo, kde mají dobré hamburgery, takže hladem snad neumřu :) Toť pro dnešek vše, zítra snad dodám fotky mého luxusního apartmá.